1. ETAPA

Výprava, která začala jako odvážný nápad, se proměnila v 110 dní dlouhou cestu napříč Evropou, středem kavkazských pohoří a Střední Asií. Ujeli jsem 6 000 km na elektrohandbiku a gravelu, a společně jsme překonali přes 8 500 km včetně trajektů, vlaků i dvou letů.

Vyrazili jsme 30. 3. 2025 z Centra Paraple a postupně projeli Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, Gruzii, Ázerbájdžán, Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán a 99 den jsme dorazili k našemu cíli – jezeru Issyk – kul v Kyrgyzstánu. Bojovali jsme s kazašskou stepí, kde jsme proti větru ujeli jen 35 km za den, i s výškami okolo 3 000 m v pohoří Ťan-šan. A přestože cestování na vozíku má svoje specifika i limity, nikdy jsme nenarazili na bariéru, kterou by nešlo překonat. Často pomohli lidé – milí, otevření, ochotní. Na východě nás zdravili, zastavovali, obdarovávali vodou, jídlem i občas penězi. Stali jsme se dokonce malou „virální atrakci“ na místních sociálních sítích. Tahle cesta nebyla „jen“ o kilometrech. Byla o posouvání hranic – ne těch na mapě, ale těch v hlavě. O tom, že život na vozíku nemusí znamenat konec dobrodružství. Naopak – může být začátkem úplně nové kapitoly. Z expedice vznikla série autentických materiálů – stovky fotografií, videozáznamy, příběhy lidí, krajiny, technické problémy i momenty, kdy se člověk musí spolehnout jen sám na sebe nebo jeden na druhého. Výprava otevřela dveře k další misi: inspirovat ostatní vozíčkáře, že svět je mnohem větší než bariéry, které kolem sebe vidíme. Proto vznikl i náš spolek Chair Riders, který chce ukázat, že dobrodružství je možné – i když život nabere jiný směr.